středa 13. prosince 2017

Předvánoční čas plný knih ♥

Poslední dobou už se zase nějak dostávám do čtení a je to děsně fajn.
Vlastně mám docela i štěstí na báječné kousky, které hltám a jsem v jejich společnosti nadmíru spokojena.
K tomu čaj s citronem, světýlka, župan a jsem přešťastná.
Jo a víte co si rozhodně musíte přečíst? Ohníčky všude kolem. Jedna z nejlepších knih za poslední dobu ♥ Jen těžko jsem se loučila s všemi hrdiny a dalo mi práci se začíst do něčeho jiného. Tohle prostě chcete a nechcete aby to někdy skončilo.
A velkou radost mi též udělala kniha od Paseky Praha na prahu moderny, protože já tuze ráda pražskou architekturu! Báječná věc pro takové asociálky jako jsem já. Už ty davy lidí a hrůzná individua v poslední době moc nedávám a tak si pěkně doma v teple šmejdím po pražských činžácích ♥






úterý 7. listopadu 2017

Zářijové a říjnové (insta)týdny

Poslední dobou mi to blogování nějak nejde. Telefon plný fotek, hlava plná nápadů, ale sednu si k tomu a zjistím, že jsem na to příliš unavená nebo absolutně nesoustředěná.
Ale voila (čti voalá)! Je tu další článek.

Za září a říjen se stalo pár důležitých věcí:

  • můj kluk měl narozeniny a já ho vzala (vlastně šel zcela dobrovolně) na koncert Mandrage
  • taky jsme měli s mým klukem výročí
  • zúčastnila jsem se Knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě s KubouKamčou a Lukášem Hejlíkem (kterého jsem si ihned zařadila na žebříček velmi, velmi inspirativních lidí)
  • zase jsem něco málo přečetla (to už snad ani není důležité)
  • byli jsme Svatováclavských pivních slavnostech (kde měli moc dobrá pivíčka a po dlouhé době jsem si dala pravého pouťového langoše, s kečupem a tatarkou, sýrem a česnekem, klasika, že jo!) 
  • venku se všechno (děsně fotogenicky) zbarvilo do podzimna
  • dostala jsem nálož knížek od Paseky 
  • ochutnala jsem ten nejvíc nejlepší dortík - čokoládovo pomerančový
  • byla jsem na báječné snídani s Dený 


Snídaně ochutnej a sněz co můžeš.


Jak z hororu. Cestou od zubaře. (né, vůbec jsem se nebála)

Kuba a Lukáš

Podzimní ráno, cesta na tramvaj.

Nejvíc nejradši mám stejně vylidněnou Ostravu.


Procházkování.

 Štramák ♡


Halloween s Agnes.

Když vidím tu kvalitu fotek, opět a znova si připomínám, že bych měla oprášit Nikon. Všechny ty barvy podzimu by s ním táák vynikly. Když ale já jsem poslední dobou táák zlenivěla a mít u sebe všude telefon je přece táák jednoduché..
Tak třeba příště ♥  

pondělí 9. října 2017

Nasbíráno

Jsem strašná lajda co se vyvolávání fotek týče. Ale to není nic nového.
A navíc to má i výhodu - když si po dlouhých měsících vzpomenu, že už bych si konečně měla nechat vyvolat film a udělám to, jsem pak překvapená, co na fotkách všechno je.
A pro jistotu jsem si hned koupila nový film, ať můžu zase dlouhé měsíce sbírat okamžiky a nechat je pak pěkně zase uležet, než vyjdou na světlo světa.

Můj čtenář ♡  

Oblíbený pohled z okna, který fotím každou zimu asi tak sedmdesátkrát. 

Co to je? No cóóó? 

Láska kvete v každém věku.


Cestou na pívo.



Cestou z píva. 

Monday is cancelled.


pondělí 14. srpna 2017

Život ve dvou? Ano, prosím.

Já jsem byla vždycky samotář a nespolečenský typ člověka. A jsem pořád.
Mám ráda svůj klid, svůj prostor, svoje zvyky. A vždycky jsem se strašně těšila na to, až budu jednou bydlet sama. Konečně budu mít to pravé "své". Vlastně k tomu nikdy pořádně nedošlo a já se od rodičů vrhla rovnou do života ve dvou.
Ten ale dlouho nevydržel a já nakonec opravdu byla sama. Sama na všechno. Byla jsem sama svým pánem. Měla jsem svůj prostor. Svoje soukromí.
Trvalo to nějakou dobu a spokojenost s tím vším se nějak nedostavila. I když - začala jsem si na to dost zvykat a představa, že najednou do tohohle světa někdo přijde, se mi zdála skoro až strašidelná.
A najednou se to stalo. A stalo se to přesně tak, jak se to tak stává. Nečekaně, neplánovaně.
Objevil se člověk, kterého jsem si pustila do soukromí a uvažovala, jestli mi to vlastně vadí nebo ne. A mezi tím vším uvažováním jsme už byli na všechno dva.
Zjistila jsem, že jsem asi stvořená pro život ve dvou. Jsem tak spokojená. Koho by to někdy napadlo, že zrovna já?
Jsem spokojená, když všechno to "své" můžu s někým sdílet. S někým, kdo mi rozumí a má mě rád se všemi mými podivnostmi.
A že mám s kým večer u televize popíjet víno (nebo na balkoně džus s vodkou).
A že nejsem ráno sama naštvaná, že musím do práce.
Čím víc toho je, tím víc si uvědomuju, jak moc to miluju.
Jak moc miluju vedle někoho usínat a probouzet se.
Jak moc miluju k někomu patřit.
Jak moc miluju, když se na filmy nemusím dívat sama.
Jak moc miluju pouštět někomu svoji oblíbenou hudbu a přesvědčovat ho o tom, jak moc boží je (bez ohledu na to, jak moc trapná tomu druhému přijde).
Jak moc miluju dohadovat se o barvě poliček.
Jak moc miluju dostat kdykoliv během dne zprávu od někoho, komu na vás záleží.
Já jsem prostě stvořená pro život ve dvou.
A pro lásku.


A co vy? 
Patříte k někomu?
T. ♥ 



úterý 18. července 2017

Výletníci ve Štramberku

Volné úterý, hezké počasí a zase ta chuť někam vyrazit.
Tentokrát padla volba na Štramberk, který sice už známe, ale zachtělo se nám znovu ho navštívit, vylézt na Trúbu, podívat se do jeskyně a koupit si štramberské uši.
Jak mě tohle letní výletování baví!