pondělí 9. října 2017

Nasbíráno

Jsem strašná lajda co se vyvolávání fotek týče. Ale to není nic nového.
A navíc to má i výhodu - když si po dlouhých měsících vzpomenu, že už bych si konečně měla nechat vyvolat film a udělám to, jsem pak překvapená, co na fotkách všechno je.
A pro jistotu jsem si hned koupila nový film, ať můžu zase dlouhé měsíce sbírat okamžiky a nechat je pak pěkně zase uležet, než vyjdou na světlo světa.

Můj čtenář ♡  

Oblíbený pohled z okna, který fotím každou zimu asi tak sedmdesátkrát. 

Co to je? No cóóó? 

Láska kvete v každém věku.


Cestou na pívo.



Cestou z píva. 

Monday is cancelled.


pondělí 14. srpna 2017

Život ve dvou? Ano, prosím.

Já jsem byla vždycky samotář a nespolečenský typ člověka. A jsem pořád.
Mám ráda svůj klid, svůj prostor, svoje zvyky. A vždycky jsem se strašně těšila na to, až budu jednou bydlet sama. Konečně budu mít to pravé "své". Vlastně k tomu nikdy pořádně nedošlo a já se od rodičů vrhla rovnou do života ve dvou.
Ten ale dlouho nevydržel a já nakonec opravdu byla sama. Sama na všechno. Byla jsem sama svým pánem. Měla jsem svůj prostor. Svoje soukromí.
Trvalo to nějakou dobu a spokojenost s tím vším se nějak nedostavila. I když - začala jsem si na to dost zvykat a představa, že najednou do tohohle světa někdo přijde, se mi zdála skoro až strašidelná.
A najednou se to stalo. A stalo se to přesně tak, jak se to tak stává. Nečekaně, neplánovaně.
Objevil se člověk, kterého jsem si pustila do soukromí a uvažovala, jestli mi to vlastně vadí nebo ne. A mezi tím vším uvažováním jsme už byli na všechno dva.
Zjistila jsem, že jsem asi stvořená pro život ve dvou. Jsem tak spokojená. Koho by to někdy napadlo, že zrovna já?
Jsem spokojená, když všechno to "své" můžu s někým sdílet. S někým, kdo mi rozumí a má mě rád se všemi mými podivnostmi.
A že mám s kým večer u televize popíjet víno (nebo na balkoně džus s vodkou).
A že nejsem ráno sama naštvaná, že musím do práce.
Čím víc toho je, tím víc si uvědomuju, jak moc to miluju.
Jak moc miluju vedle někoho usínat a probouzet se.
Jak moc miluju k někomu patřit.
Jak moc miluju, když se na filmy nemusím dívat sama.
Jak moc miluju pouštět někomu svoji oblíbenou hudbu a přesvědčovat ho o tom, jak moc boží je (bez ohledu na to, jak moc trapná tomu druhému přijde).
Jak moc miluju dohadovat se o barvě poliček.
Jak moc miluju dostat kdykoliv během dne zprávu od někoho, komu na vás záleží.
Já jsem prostě stvořená pro život ve dvou.
A pro lásku.


A co vy? 
Patříte k někomu?
T. ♥ 



úterý 18. července 2017

Výletníci ve Štramberku

Volné úterý, hezké počasí a zase ta chuť někam vyrazit.
Tentokrát padla volba na Štramberk, který sice už známe, ale zachtělo se nám znovu ho navštívit, vylézt na Trúbu, podívat se do jeskyně a koupit si štramberské uši.
Jak mě tohle letní výletování baví!







neděle 9. července 2017

Já už fakt nevím.

Víte, dnešní svět je zvláštní.
Pořád se ženeme za dokonalostí.
Pořád se o něco snažíme. Pořád se snažíme být nejlepší a dělat všechno nejlépe.
Pořád se srovnáváme s ostatními kolem sebe a jsme tím víc a víc nešťastnější, protože nemáme to, co mají ostatní.
Nemáme tak dobrou práci jako ostatní.
Nemáme tolik peněz jako ostatní.
Nemáme tak dokonalou postavu jako ostatní.
Nemáme tak velký dům jako ostatní.
A tak to v nás hlodá.
A tak to pak přenášíme na svoje děti/partnery.
Ty nevyděláváš dost peněz.
Ty nemáš dostudováno.
Ty nemáš tak hubené nohy jako ona.
Měla by ses začít jinak oblíkat.
Měla bys přestat tohle říkat.
Měla bys zhubnout.
Nenech se tetovat.
Měla bys být společenštější.
Měla by sis nechat narůst dlouhé vlasy.
Pořád jsme s něčím nespokojení.
Začínám být z toho už unavená.
Proč se nedokážeme spokojit s tím, co máme?
Proč si nedokážeme vážit toho, co máme?
Proč nedokážeme někoho milovat se vším všudy?
Protože ze všech stran se na nás valí dokonalost.
Ať už nám rodiče připomínají "Jó ta tvoje bývalá spolužačka, ta už studuje druhou vysokou školu!" nebo zjistíme, že partnerovi se líbí prsatější/hubenější/stylovější holky.
Už je to únavné.
Je únavné se pořád o něco snažit, s někým soutěžit, snažit se být ve všem nejlepší.
A to jen kvůli tomu, aby jsme v očích toho druhého/těch druhých byli těmi nejlepšími.
Co je to za dobu, kdy si nedokážeme užívat života a sami sebe?
Nevím. Fak nevím.
Přitom máme v životě tolik možností, jak být šťastnými....
Všude se píše, že máme mít rádi hlavně sami sebe. 
Ale někdy je to vážně těžké, když nám ostatní připomínají slovy nebo činy, co jsme nebo nejsme, co nám chybí a jací bysme měli být.
Je to tím, jakými lidmi se obklopujeme? Možná. 
Já se mám ráda. Někdy. 
Ale pořád mi něco chybí. 
A co je to něco?
To já právě vůbec nevím...

T.



středa 21. června 2017

Uplynulé instatýdny

Nějak se mi poslední dobou nedaří zaznamenávat všechno, co bych chtěla, a hlavně tak jak bych chtěla. Taky se mi moc nedaří moje obvyklé čtecí tempo. O focení ani nemluvím. Ale někdy to tak přijde a nezbývá, než to přijmout, dát si trochu vína a čekat, kdy se zase dostanu tam, kde je mi tak dobře.

Tak se aspoň raduju z toho, že jsem dostala pár knih k recenzím, že se můžu opíjet venku, taky nosit šaty s puntíky, ukazovat světu svoje odřené nohy plné modřin, číst na balkoně, pít víno na balkoně, mít celý den otevřená okna, trhat všude kytky, nosit je domů a aranžovat na fotky, cpát se meruňkama a taky z toho že přijedou zase Depešáci a že jdu na další tetování.















středa 31. května 2017

Dojč ábend mit Ramštájn

Je to právě 6 dní od doby, co jsem publikovala článek o tom, proč chodím na koncerty a jak moc jsem si užila Depešáky.
No a abych těch koncertů náhodou neměla málo, byla jsem v neděli ještě na Rammsteinech. Jestli dobře počítám, bylo to počtvrté. A bylo to opět báječné.
Já tady ten koncert nebudu recenzovat tak jako to mnozí dělají, protože to dělat nechci. Když máte někoho rádi, je celkem jedno, co a jak hráli nebo nehráli. Já si to užívám vždycky.
Bylo to plné energie, plné ohně, plné mojí oblíbené němčiny.
A hlavně víte co?? Já byla poprvé u pódia - jupí! Na ty boží chvíle se prostě někdy musí nějakou tu chvíli čekat :)
Letošní rok je (zatím) ve znamení těch nejlepších hudebních interpretů ♥ a už se těším na další koncert!



A na jakých koncertech jste byli vy nebo se chystáte? :)