Je mi třicet, proboha!
Asi tak jsem reagovala těsně před tím, než mi opravdu mělo být třicet. Ale zas tak jsem to neprožívala... No možná trošku. Ale vlastně je to hrozně super!
Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou mi tak nějak začalo víc záležet na mě samotné.
Na tom, co chci, co je pro mě dobré.
Začala jsem se víc hýbat a víc cvičit.
Začala jsem jíst zdravěji.
Přestala jsem (i když to bylo jen příležitostně) kouřit a pít alkohol.
Totálně se mi změnil styl a zamilovala jsem se do věcí, které jsem kdysi obcházela obloukem (třeba široké kalhoty, polobotky, roláky...).
Začala jsem víc poslouchat svoje tělo.
Začala jsem říkat a dělat věci, které se vždycky všem zrovna nelíbí, ale to snad ani jinak nejde.
No, vlastně se to dá shrnout jednoduchou větou - dostala jsem rozum.
Taky jsem se konečně smířila s tím, že nikdy nebudu ten typ holky, která je sexy s mokrýma vlasama. Vlastně ani se suchýma. Vlastně vůbec.
A že se spoustou věcí nic nezmůžu a tak se na ně radši vykašlu.
Moje babička mi řekla, že třicítka je krásnej věk. A mamce to řekla taky, jen se čtyřicítkou a pak s padesátkou. A něco na tom fakt bude.
Najednou vím, co v životě chci a co ne.
Uvědomuju si spoustu věcí.
Je to taky takový ten přelom, kdy už si troufám říct - už jsem toho docela dost prožila a zažila.
Třicítka je super, fakt! ♥ Vnesla mi do života spoustu krásných věcí, lidí a myšlenek. Díky za to!
Popravdě mi ten život po třicítce přijde mnohem víc barevnej. Možná právě proto, že člověk už má rozum a taky si svého času mnohem víc váží. Tak na tu třicítku. Gratuluju...
OdpovědětVymazat♥♥♥
OdpovědětVymazat