středa 14. listopadu 2018

Listopadový Ondřejník

Listopadový Ondřejník je krásný Ondřejník.
Les v podzimních barvách, západ slunce nad Beskydama, skorozimní pivíčko, nejstatečnější Madla, to ticho, ta vůně.
Ano ano, tohle se povedlo!








neděle 4. listopadu 2018

Jak jsme s Kubou fotili lookbook South Elements

V srpnu se pravděpodobně celý vesmír spojil a to jen proto, aby se mi sešlo volno s Kubou a mohli jsme tak spolu nafotit něco pro South Elements!
Jižní Čechy, domov, léto, volno, Kuba, foťák a nejhebůčtější oblečení ♥ To by šlo.


Ačkoliv jsem to už zmiňovala snad stokrát, s Kubou fotit je radost. Co radost, je to snový! Nemusím mu říkat, co má dělat a navíc mu tohle oblečení stylově sedne jako ulitý.


Fotili jsme tílko a nejnovější tričko čtyř elementů, které je teda mým favoritem. Ten design je boží. A konečně je tohle triko i na eshopu a já jsem tudíž mohla tenhle článek zveřejnit!


Hodně jsem přemýšlela, jak tohle focení pojmout, protože v hlavě to mám tak, že nemám ráda takové ty typické pózerské fotky.
Mám ráda přirozenost. Mám ráda, když oblečení vidíte tak, jak bude vypadat i na vás. V běžných každodenních situacích.
A myslím si (a hlavně doufám), že se mi to povedlo. Vlastně ne mi, ale nám. Protože bez Kuby by tyhle fotky nebyly tak boží.





Počasí nám přálo, západ sluníčka jsme stihli, probrat u focení život v Praze a v Ostravě, okouknout kukuřici taky.

Doufám, že na vás z dnešního článku dýchla ta pravá letní jihočeská atmosféra, protože přesně tu cítím, když se zpětně na tyhle fotky dívám.


A teď šup na okouknout věci South Elements - koupíte tady!

neděle 7. října 2018

Podzim ♥

To ranní světlo, ta vůně listí, ty barvy všude kolem, blížící se Halloween, kafíčko s dýňovou příchutí na farmářských trzích, zázvorovej čaj, čtení pod dekou. svíčky, dýňový lívance, kostkovaný kalhoty a šály... Podzime, já tě miluju ♥




















středa 3. října 2018

Otrokem makeupu

Báze pod oční stíny, makeup, pudr, rozjasňovač, tvářenka, linky, oční stíny, denní krém, noční krém, sérum, peeling, micelární voda... Tohle všechny jsem roky a roky používala a už je to skoro měsíc, co jsem všechny tyhle věci vyhodila do koše.

Hnus, že?
Je to hnus. To, že jsem tohle všechno na sebe plácala, abych si dodala sebevědomí. Zakrýt pupínky, červenej nos, zvětšit oči, pořádně zvýraznit tváře.. Každý den v týdnu, volno nevolno, v létě i zimě.

Sebevědomí jsem teda nenabrala, ale cítím se daleko líp. Moje pleť se cítí líp. Vlastně teď nechápu jak to, že mi to nedošlo dřív. Teď bych se s tím vším už cítila zmalovaná.
Cítím se tak nějak volněji, lehčeji.. Samozřejmě se sem tam stane, že potkám nějakou slečnu s dokonalým obličejem a mám chuť se schovat za roh, ale asi to ještě chvíli bude trvat. A já to dám! Bože, mám dvě zdravý nohy a dvě zdravý ruce, můžu si užívat život i s takovým obličejem.

Vlastně i finančně to bylo náročné. Pudry jsem kupovala za stovku, ale makeup za tolik peněz, že to tu ani nechci psát. Micelárka je sice taky za stovku, ale měla jsem jí velkou spotřebu.

A tohle je moje aktuální pleťová výbava co se pečující i dekorativní kosmetiky týče. Jo, fakt, tohle je všechno co teď používám.
Plus když někam jdu a chce se mi, přidám řasenku, domaluju obočí a dám labello nebo teď na podzim výraznější rtěnku.


Místo denního krému a makeupu používám tónovací krém na problematickou pleť od La Roche-Posay. Úžasná věc - hydratuje, sjednocuje, neucpává.
Pleť myju pěnou Medik8, která mi potlačuje začervenání pleti. Je sice dražší, ale opravdu funguje a já už nemám nos jako klaun.
Dočisťuju Jarischovým roztokem a na noc používám Lasocare, který se aktivuje laserem, na který chodím.
Když se mi udělá nějaký bolavý pupínek, očistím Septonexem a dám slabou vrstvu Sudocremu.
Toť vše.

Moje pleť se mi po vynechání micelárky, makeupu a dalších všech těch hrůz rozhodně zlepšila. Ty bolavá místa mám pořád, těch se jen tak nezbavím, to je jasný. Ale jsem připravená na to, že to bude trvat delší dobu.

Přiznám se, že někdy si tak představuju, že si dám ráno silně krycí makeup, zapudruju, dám pořádný linky a tvářenku a vyjdu do světa s tvářičkou jak z plakátu... Ale stejně ty věci už doma nemám a asi už bych to ani nebyla já :)

Ahoj, jsem Tereza a už nejsem otrokem makeupu ♥ 

čtvrtek 27. září 2018

Brno, zážitků plno ♥

Předminulá sobota byla skvělá. Výletovala jsem totiž v Brně! S Dený :)

Brněnské gastro 
Den v Brně jsme začali obědem.
U Zelňáku jsme si dali burgr a ne ledajakej. Byl to nejlepší burgr mýho života!
Od Bücheck, s trhaným vepřovým, skvělýma hranolkama s ještě lepší tatarkou.
Bože, tohle bylo porno ♥


Kde je dobrý jídlo, tak je Tereza šťastná ♥
Kapučínko a čokoládový dortík ze Skogu, kterej je strašně profláklej.
A jo - pochutnala jsem si!

Skvělý smažený závitky k večeři jsme si dali tady.



A teď k hlavnímu důvodu, proč jsem do Brna vlastně jela.
Setkání s Petrou Dvořákovou a ostatními knihomoly.
Diskutovali jsme s ní o její nejnovější knize Dědina, ale i o knihách předchozích. Taky o rozdílech mezi životem na vesnici a ve městě, o tom, jak její knihy vznikaly a o dalších věcech.
Petra Dvořáková je skvělá. Baví mě jako spisovatelka, baví mě jako člověk, baví mě její projev.




No a po setkání s Petrou jsme se jeli podívat do nakladatelství Host, které je jedním z mých nejoblíbenějších.
Odnesla jsem si odtud Sentimentální román od B. Bellové a samozřejmě spoustu fotek.





A Brno? Brno je krásné.
Plné krásných domů, stylových lidí, skvělého jídla.
Mám ráda tu jeho atmosféru.



Milé Brno, myslím, že to nebude trvat dlouho a zase se uvidíme.
Těším se ♥
T.

A velký dík patří Kubovi, protože bez něj by tohle nebylo ♥ 

čtvrtek 6. září 2018

(Ne)pochopený boj

Vůbec nevím, jak začít tenhle článek. Nevím, jak ho napsat tak, abyste mě pochopili a nebrali to jako výzvu k lítosti.
Ale nějak to zkusím.

Mým celoživotním a věrným nepřítelem je akné. 
Je to strašně těžký, protože nikdo nechce chodit s holkou s kráterovým obličejem. Všichni touží po holce s dokonalou postavou, vlasy, pletí. Vždyť i v knížkách čtu o hrdinkách s krásně vykreslenýma lícníma kostma a panensky hebkou pletí.. Nikde není hrdinka s mastnou ofinou, suchýma konečkama a s tvářema plnýma boláků. Je to blbost, ale když se vás to přímo týká, vnímáte to víc než jiný věci.

Někde jsem četla, že lidé trpící akné trpí depresema. Víte, já se tomu nedivím. Ani nedokážu spočítat, kolik jsem toho probrečela kvůli tomu, jak vypadám.  Ono totiž už tahle se na mě pánbůh docela vyřádil, co se různých nedostatků na vzhledu týče, a k tomu ještě tohle. 
Je mi úplně jasný, že si řeknete, že jsou lidi, co třeba nemaj nohu nebo ruku. Já to vím, moc dobře to vím. Ale tohle si říct mi bohužel nepomáhá.
Vyzkoušela jsem milion druhů kosmetiky, antikoncepce i vitamínů, zkusila jsem detox, chodila jsem na kožní. 

Mým jedním z největších životních objevů je makeup od Estée Lauder, který dokonale kryje. Ani si nedokážete představit, jakou radost jsem z toho měla a o kolik se stal život s akné snesitelnějším. 
Používala jsem ho několik let. Dnes jsem byla na čištění pleti a dozvěděla jsem se, jaký zlo si na ten obličej už roky a roky patlám. 

Já to samozřejmě věděla. Je to začarovanej kruh - o pleť se postarám, vyčístím ji a pak ji zapatlám makeupem. A tak pořád dokola. Hotová líheň pro bakterie. Na to ještě vrstvu pudru a nic sice není vidět, ale co se na tý pleti děje, to se po chvíli projeví a já ty projevy zas a znovu kryla dalšíma vrstvama líčidel, jen ať nic není vidět.
Jenže já si nedokážu představit žít mimo svůj domov s tímhle obličejem. Jít s ním do práce, do obchodu, do kavárny, jet na výlet...
Potkávat krásný holky s krásnou pletí a cítit se na nic.. Dám to? 

Co si budem - vzhled tvoří strašně důležitou část našeho života. 
Stačí mít míň vlasů, nějaký to kilo navíc, odstátý uši, velkej nos a sebevědomí je v háji.
A u mně je obrovský srážeč sebevědomí (mimo jiné) i tohle.
Patlala jsem se makeupem i když jsem jela k vodě, šla s Majdou na procházku, u moře...
A služební cesta? To jako budu s někým na pokoji a on mě uvidí před spaním odlíčenou? 
A co teprve začátky vztahu - když mě ten druhý má vidět odlíčenou, z toho jsem měla vždycky hrůzu. 
Ta představa obnažený pleti mi připadala absolutně neproveditelná. 
A teď je to právě to hlavní gró všeho, mít pleť obnaženou, neucpávat jí, pečovat o ni. Žádný hloupý makeup.
Dnes mi odbornice na  kosmetice řekla, že se o ni mám starat jako o batole. 
Tak já to teda zkusím, zkusím o ni pečovat tak nejjemněji jak to půjde. 

A tyhle fotky jsou pro všechny, který mi říkaj: ale vždyť to nemáš tak hrozný, jsou na tom i hůř. 
No, to sice jsou, ale já jsem mistr kamufláže. 


 

Pomalu se smiřuju a srovnávám s tím, že takhle začnu chodit ven a skončím s makeupem. 
Jaký to asi bude?
Nebude se za mě stydět můj kluk? Mí rodiče? Mí kamarádi?
Není to ale jen o ostatních a o tom, jak se na mě budou dívat a co si o mně budou myslet. Je to hlavně i o tom, a strašně moc se stydím to přiznat, že já mám odpor k sobě samé. 
Takže se chci naučit mít ráda, mít ráda svoji pleť a pomoct jí se uzdravit. 

Tak pojď ty moje batole, jdeme do toho a staneme se krásnými ♥

neděle 26. srpna 2018

Indulony, práskači a já

Indulony
Ne, tahle část článku nebude o krémech na ruce.
Ti, co mě znají, vědí, že takhle říkám lidem. Určité skupině lidí. Jsou všude. Kolem vás, vedle mě, za tebou i před tebou.
Jsou to lidi, který nemaj čím ostatní zaujmout a tak jim jak se lidově říká - lezou do zadku. Pokud jste se náhodou ještě s nikým takovým nesetkali - přijměte moji velkou gratulaci (i když pochybuju o tom).
Já se mezi indulonama pohybuju denně. A z povzdálí je pozoruju a nestačím se divit, jak podlízaj, mluví ohavnýma zdrobnělinama, jak moc se snaží zalíbit... Když se náhodou ocitnu přímo u akce (rozuměj - indulona se právě nachází u vstupu do rektálního otvoru), cítím kromě odporu i neuvěřitelnou fascinaci nad tím, jak se někdo dokáže ponižovat. Nechápu.
A taky nechápu - má to nějaký bonusy?? Já jen že jsem v životě docela spokojená a to tohle neprovozuju, znamená to snad, že bych byla ještě spokojenější?!

Práskači
No, tohle je taky dost dobrá skupina lidí. Bohužel se mezi nima taky též denně pohybuju.
Vlastně jsou si dost podobný s indulonama, někdy jsou s nima dokonce i propojený.
Čekaj, co se kde šustne, co kdo provede nebo naopak neprovede. Ještě si to trošku přikrášlí, aby to mělo větší grády a šup s tím za příslušnou osobou!
Jste v něčem lepší? Máte víc peněz? Lepší pracovní výsledky? Máte hezčí postavu? Lepší náladu?
No, tak to jste ideálním cílem takovýho práskače! Tak bacha na něj. V blízký době bude všechno nahlášeno!
A co mě fascinuje na týhle skupině lidí? Tak třeba to že tyhle lidi jsou kolikrát i v mým věku nebo i mladší a měli by mít úplně jiný starosti - jak si užít volnej den, co si dát dobrýho k jídlu, co si koupit pro radost, na něco se těšit... Ale oni ne, oni si jako zábavu vybrali pomlouvat, práskat, škodit. Fuj.
Jakej je to asi pocit někomu škodit? Jsou na sebe takový lidi pyšný?
A další co mě dokáže rozsekat, jak se jich ostatní bojí. Když je nějakej práskač náhodou v okolí, tak na vás hážou pohledy typu "Teď ne, povíme si to potom!". To jako proč? Proč bych se měla někoho takovýho bát? Proč bych někomu takovýmu měla svým chováním dávat najevo, že má nade mnou navrch jen proto, že má tak ubohou povahu? Leda prd!
Já se před takovýma na zadek rozhodně neposadím.



Denně potkávám lidi, co mají nějakej handicap. Dali by všechno za to, aby mohli chodit do práce jako my ostatní, aby si mohli poklábosit, projít se a užít si hezký počasí, prostě si ten život užívat. 
Sakra, uvědomte si to už konečně a přestaňte se chovat jako hovada.
Díky, T. 

A ještě takovej dodatek - včera jsem byla v kině na Janu Palachovi. A v tý době, to měli lidi kurňa opravdový starosti a ne takový blbosti, co řešíte vy! Tak se na ten film podívejte. A chovejte se k sobě hezky, život máme jenom jeden a už tak je v něm dost ošklivých věcí.