neděle 15. července 2018

Choďte na trhy!

Protože tam můžete posnídat kafe a ten nejsladší nejmáslovějsí nejkřupavější croissant.
Protože si odnesete domů spoustu dobrot.
Protože ochutnáte skvělé sýry.
Protože si tam můžete dát chleba se škvarky.
Protože jsou tam lidé na sebe milí a usmívají se.
Protože si pak uděláte oběd alá co farmářské trhy daly a upečete si třešňový koláč.
Protože je to ten nejlepší začátek volného dne ♥




Ovčí sýr s lanýžem od Sheep Shop.

Raw makronky - kakaová a pistáciová.



A co vy? Taky o víkendech rádi trávíte čas na trzích?
T.

neděle 8. července 2018

Protože ráno dělá den ♥

Já miluju rána!
Ale kdo mě sleduje na instagramu, tak to pravděpodobně už tuší.
Miluju dát si dobrou snídani, miluju začátek nového dne, miluju vůni čerstvě umleté kávy, miluju si ráno udělat chvilku pro sebe a číst si, miluju ranní procházky s Majdou.

Trvalo to pár let, než jsem si uvědomila, že rána nemusí znamenat zlo alias musím vstávat a jít do práce. Ale že si je člověk může užívat a zlepšit si tím celý den. A funguje to. No fakt! ♥



pátek 29. června 2018

Apetit Piknik 2018 / Ta sladší 2.část

Chtěla jsem na úvod napsat, že nemám radši sladké než slané, mám ráda obojí.
Ale uvědomila jsem si, že vlastně všechny tyhle sladké dobroty, které uvidíte na následujících fotkách, jsou prostě mým chuťovým buňkách a mýmu srdci nejbližší a blázním po nich.
Tak to prostě je - já bez sladkého nemůžu být.
A proto bude dnešní druhá část fotek z Apetit Pikniku plná sladkostí ♥


neděle 24. června 2018

Nejsem vaše kamarádka

Čtení dnešního článku jen na vlastní nebezpečí - možná se v něm totiž najdete.

Jsem si totiž naprosto vědoma toho, že dnešní článek je tak trochu kontroverzní a všichni ti, kteří mě dosud neměli rádi, mě začnou mít neradi ještě víc a ti, kteří mě rádi mají a znají mě, to snad pochopí, protože už ví, jak to se mnou je a pokud náhodou ne, tak přejdou do skupiny první - těch, kteří mě nemají rádi. Jó, takovej je život.

Jsou věci, ze kterých je třeba se vypsat a zároveň vám říct věci, které nejste s to pochopit.

Není mojí povinností se bavit se všemi v mém okolí. 
Nikdy jsem nebyla společenský typ a bavím se s lidmi, které nejdřív opravdu poznám, pokud je tedy poznat chci.
Pokud mi nesedí humor, nelíbí se názory, nebavím se s tím člověkem. Proč? Ze slušnosti? Slušnost je někoho pozdravit, slušnost je poděkovat, ne se s někým bavit, jen protože se to od vás očekává.

Taky není mojí povinností nechat si všechno líbit. A když si něco nenechám líbit, nejčastější obrana ostatních je: Ty jsi protivná.
Jo, jsem. Pokud mi už potřetí řeknete, že jsem strašně hubená a že nemám žádný prsa, je jasný, že mi to asi už bude vadit a nebudu to chtít poslouchat. A nejlepší je, když jsou u toho ještě další lidi, protože čím víc diváků, tím líp, že jo.
Tak jsem prostě hubená, no a? Co vám je do toho?
A pokud se se mnou nedokážete normálně bavit a říct mi to slušně a pouze jednou, že se vám zdám hubená, nevidím důvod vás neposlat do háje.
Buďte tak laskaví a představte si to v opačné variantě - Ježiš, ty jsi ale tlustá! - nic moc, že? Taky byste to asi nesnášeli v pohodě a s úsměvem.
Já vlastně vůbec nechápu, kde se ve vás bere ta drzost dovolit si se s někým takhle bavit.

Absolutně mě nebaví poslouchat vaše fňukání a stěžování si na všechno kolem.
Jasně, každej si potřebuje postěžovat, já to beru, taky to potřebuju. Ale pořád dokola? Proč?
Teď vám řeknu něco zásadního - já vás nikdy nebudu litovat. Já jsem totiž empatická jen vůči zvířatům, vůči lidem ne.
Mně je úplně jedno, že máte průjem nebo že se vám zdá drahej nějakej přiblblej polštářek a že musíte dlouhý týdny čekat, než ho zlevní, a omílat to pořád dokola. Proč proboha?
Mně je jedno, že chodíte domů už třetí nebo pátej nebo já nevím kolikátej měsíc s malou výplatou. Tak to prostě je - jednou jsi dole, jednou nahoře.
Je mi fuk, že v Kauflandu vyprodali toaleťák v akci a že v Lidlu nemaj sportovní kalhoty ve vaší velikosti.
(Tímto posílám velký dík svým rodičům, že jsem je za svůj život neslyšela fňukat nebo stěžovat si, i když se rozhodně neměli jako v bavlnce.)

Vůbec nechápu, proč bych si měla obhajovat svůj životní styl, jakým žiju.
Proč bych vám měla vysvětovat, že jím zdravě, že k obědu nemám objednanou hotovku, ale že mám kopu zeleniny.
Proč bych vám měla vysvětlovat, proč nemám děti a ani je neplánuju.
To že se spolu známe neznamená, že se vám automaticky budu svěřovat. Tak to prostě je.
Nebo proč jsem se s někým rozešla či jakou jsem měla výplatu.
Do toho je vám absolutní NIC.
(Jen tak mimochodem - často jsem nevěděla, jak slušně odmítnout odpovědět, ale už jsem na to vyzrála - vymýšlím si. Vymýšlím si tak, že lidi z toho kulí oči a dostanou co chtějí - zkuste to někdy, je to sranda :))







Tak. A je to. Teď to všechno víte.

Samozřejmě se to netýká těch pár lidí, které mám ráda a trávím s nimi ráda čas, i když si taky sem tam fňuknou a rýpnou si do mě (ale tak nějak hezky a pochopitelně) a já si taky můžu fňuknout a rýpnout do nich (taky ale tak nějak hezky a pochopitelně).

Já mám prostě svůj svět a jsem v něm šťastná. Vy jste šťastní v tom svém. Pokud ne, něco s tím dělejte, ale hlavně s tím neotravujte mě.

Mějte se krásně ♥
T.

středa 20. června 2018

Když se sejdou třešně s borůvkama ♥

Tohle období je úžasné na dostupnost spousty druhů ovoce. A z toho mám největší radost! ♥
Takže když jsem byla v centru a po cestě "potkala" stánek, odkud na mě už zdálky zářily třešně a borůvky, měla jsem jasno - bude koláč. A ze špaldové mouky!



neděle 17. června 2018

Apetit Piknik 2018 / 1.část

Jsem obrovská milovnice jídla. Vlastně se dá říct, že na jídlo myslím pořád. A nestydím se za to.
Minulý rok jsem se na Apetit Piknik bohužel nedostala, ale letošní mi neunikl.
Navštívila jsem ho asi už počtvrté a opět to stálo za to.

Počasí vyšlo nádherné, k tomu výhled na Prahu a všechno, na co jen máte chuť - slané, sladké, kyselé i pálivé. A když se přejíte, lehnete si na deku, vytrávíte a můžete pokračovat dál.

Víte, jak se to říká - život je příliš krátký na špatné jídlo. A za dobrým jídlem se vyplatí popojet si i pár kilometrů navíc.

Ale i kdybych se tu snažila včerejší den vychvalovat jak nejlíp umím, fotky to vystihnou daleko líp:


pátek 15. června 2018

Květnové přečteno

Poslední měsíce (zaťukávám) jsou na knížky docela bohaté. A jaký byl květen?

Cop - L. Colombani
Já budu asi vždycky detektivková a thrillerová holka, ale Odeon umí vždycky vydat něco, co mě dostane. Tři ženy, tři národnosti, tři příběhy, tři osudy. Úžasná kniha. Na konci mě až mrzelo, že to tak rychle skončilo.