Život mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Stále mi přináší věci, o kterých se mi ani nesnilo. A taky věci, o kterých tuším, že přijdou, ale stejně je hrozně moc prožívám a všechny okolo s nimi otravuju.
Co mám na mysli?
Tak v první řadě to, že přijedou Rammsteini. To jste všichni potřebovali vědět! Já už jsem samozřejmě hrdou majitelkou lístku k podiu a nemůžu se dočkat příštího léta. Hudbu miluju a zažívat ji živě a cítit všechny ty emoce, to už mi moc chybí. Vykřičet si hlasivky, dát si pivo, mít husinu jako blázen a další měsíc nemluvit o ničem jiným než o tom, jak to bylo boží.
A víte, co se stane, když sníte ještě teplej korpus na dort? Bolí to. Hodně to bolí. A bolí to třeba i dva dny.
A taky bolí vydat se po dvou letech na brusle a myslet si, že nohy zvládnou všechno. To je hloupost. Moje hloupost.
No a velkým překvapením posledních dnů pro mě je, že jsem dávána ostatním za příklad jak nedopadnout - bejt ve třiceti sama. Uf, myslela jsem si teda, že se proslavím něčím jiným. Třeba počtem snězených dortíků za minutu.
A nakonec něco pozitivního - našla jsem autora, jehož popisy touhy, fascinace a lásky mě baví natolik, že se v nich ztrácím. Je jím André Aciman. Přečtěte si ho, prosím.
I když vlastně - všechny předchozí body jsou pozitivní. Kdyby se z toho nic nestalo, neměla bych o čem psát a vyprávět.
Živote, jsi krásný.♥
Tak zas někdy.
T.
Žádné komentáře:
Okomentovat