Holašovice

Už jako malou holku mě fascinovaly starý domy, venkovský stavení a úplně nejvíc ty opuštěný stavení stojící někde uprostřed ničeho. Těch nejvíc potkáte při cestách vlakem - to miluju.
Přemýšlím nad tím, kdo tam žil, hospodařil, proč to stavení tak zchátralo, našla bych v něm něco?

 Když jsem před několika týdny četla Hájíčkovo Selský baroko, okamžitě jsem potřebovala někam jet, vidět a cítit. Cítit tu atmosféru vesnice, vůni starých stavení. A po pěti letech strávených v Ostravě si tu zpátky doma na jihu připadám tak trošku jako turista. Když jsem se někoho v okolí zeptala na Holašovice, řekl: Jooo to znám, ale nebyl jsem tam...
A já mám chuť nadšeně vyprávět o tý krásný návsi s rybníkem, o těch loukách a starých plotech a o tom jak mi to připomnělo prázdniny, kdy jsem jezdívala k prababičce a pradědovi do velkýho starýho domu a spala tam ve vysoký starý posteli, do který jsem skoro ani nevylezla, snídala bílý kafe a chleba s lučinou...♥