neděle 9. července 2017

Já už fakt nevím.

Víte, dnešní svět je zvláštní.
Pořád se ženeme za dokonalostí.
Pořád se o něco snažíme. Pořád se snažíme být nejlepší a dělat všechno nejlépe.
Pořád se srovnáváme s ostatními kolem sebe a jsme tím víc a víc nešťastnější, protože nemáme to, co mají ostatní.
Nemáme tak dobrou práci jako ostatní.
Nemáme tolik peněz jako ostatní.
Nemáme tak dokonalou postavu jako ostatní.
Nemáme tak velký dům jako ostatní.
A tak to v nás hlodá.
A tak to pak přenášíme na svoje děti/partnery.
Ty nevyděláváš dost peněz.
Ty nemáš dostudováno.
Ty nemáš tak hubené nohy jako ona.
Měla by ses začít jinak oblíkat.
Měla bys přestat tohle říkat.
Měla bys zhubnout.
Nenech se tetovat.
Měla bys být společenštější.
Měla by sis nechat narůst dlouhé vlasy.
Pořád jsme s něčím nespokojení.
Začínám být z toho už unavená.
Proč se nedokážeme spokojit s tím, co máme?
Proč si nedokážeme vážit toho, co máme?
Proč nedokážeme někoho milovat se vším všudy?
Protože ze všech stran se na nás valí dokonalost.
Ať už nám rodiče připomínají "Jó ta tvoje bývalá spolužačka, ta už studuje druhou vysokou školu!" nebo zjistíme, že partnerovi se líbí prsatější/hubenější/stylovější holky.
Už je to únavné.
Je únavné se pořád o něco snažit, s někým soutěžit, snažit se být ve všem nejlepší.
A to jen kvůli tomu, aby jsme v očích toho druhého/těch druhých byli těmi nejlepšími.
Co je to za dobu, kdy si nedokážeme užívat života a sami sebe?
Nevím. Fak nevím.
Přitom máme v životě tolik možností, jak být šťastnými....
Všude se píše, že máme mít rádi hlavně sami sebe. 
Ale někdy je to vážně těžké, když nám ostatní připomínají slovy nebo činy, co jsme nebo nejsme, co nám chybí a jací bysme měli být.
Je to tím, jakými lidmi se obklopujeme? Možná. 
Já se mám ráda. Někdy. 
Ale pořád mi něco chybí. 
A co je to něco?
To já právě vůbec nevím...

T.



5 komentářů:

  1. Skvělý a pravdivý (bohužel)! <3

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, jo a jo. Díky, Terez, za tvá slova.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Velice výstižný slet myšlenek. I já jsem stále s něčím nebo s někým nespokojená. A proč? Protože porovnávám s někým jiným. Když se nad tím zamyslím, je to ode mě hnusné. Samozřejmě v tom nejsem sama. Opravdu bychom se měli naučit vážit si a milovat to, co máme. Děkuji za připomenutí :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mluvíš mi z duše a věřím, že vůbec nejsme samy.
    "Všude se píše, že máme mít rádi hlavně sami sebe." - a hned za tím se objeví text "jak být dokonalá" ... :D
    Dřív možná prarodiče pracovali hned po základce a tvrdě a vlastně už od dětství museli být na poli... ale pracovali na svém a z toho měli co jíst, vyrábět, prodávat dál... Dnes se ženeme za něčím a nikdo neví za čím, pracovní podmínky jsou otřesné - člověk se dře a nemá nic. Nejsme vytížení fyzicky, ale psychicky. A jak...

    OdpovědětVymazat