Neplánovaná mateřská dovolená

Už to všichni ví. A kdo to neví - máme doma dvě miminka. Jedno černé, jedno hnědé.
Naše fenka Madla, kterou jsme si vzali z útulku, byla březí a tak jsme teď majiteli rovnou tří psů.

Život nám někdy přináší samá překvapení.

Nikdy by mě ani na okamžik nenapadlo, že se ocitnu v podobné situaci.

Vezmete si fenu z útulku, máte dobrý pocit z toho, že jste pomohli opuštěnému zvířeti, zamilujete si ho a pak zjistíte, že je březí. V útulku vám nabídnou, že ji můžete "vrátit" (To jako vážně? Vrátit jako kalhoty zakoupené ve špatné velikosti?!), což pro nás bylo absurdní vzhledem k tomu, že jsem si Madlenku už zamilovali. Nebo vám nabídnou, že můžete štěňata přivézt do útulku, kde se o ně postarají. Jenže štěňata musí být u matky alespoň 6 až 8 týdnů, což je finančně, časově a samozřejmě prostorově náročné. Obzvlášť když těch štěňat je sedm. Jako třetí možnost je vám nabídnuto, že fenku můžete přivézt, nechat tam porodit a vychovat štěňata a pak si ji zase vzít. Přivézt ji zpátky do malé špinavé klece a nechat ji tam po tom, co si už na vás zvykla. A hned po téhle nabídce následovala věta "Pokud ovšem bude v útulku místo." Aha.

Takže jakou možnost byste si vybrali?

Nám se to nakonec povedlo vyřešit jinak, bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Je to vlastně najednou ohromná úleva, když si uvědomím, že to nejhorší máme už (snad!) za sebou, protože mi připadá, jako by to bylo včera, co nám veterinář řekl "To vypadá, že je březí..." a já v ordinaci málem omdlela.

Co na to útulek už víte. Psala jsem i městu, který útulek spravuje. Bylo mi řečeno, že se to "řeší". Ale asi je vám jasné tak jako mně, že se žádné řešení nekoná. A také mi paní z úřadu napsala, že stále platí to, že nám ošetřovatelé z útulku nabízejí pomoc. Ale jakou? Budou jezdit k nám domů, když jsme s přítelem v práci a budou štěňata hlídat? Koupí nám nový koberec, který je zničený čištěním po feně, která na něm vykonávala svoje potřeby, protože jako březí nemohla vydržet na venčení? Pochybuju. Přesně takhle jsem jim to taky napsala. Odezva žádná, samozřejmě. I přesto to ale nechci nechat být jen tak.

Víte, vy co teď sedíte u počítače a tohle si čtete, tak si pravděpodobně říkáte, že už je to jedno, že je důležité, že to dobře dopadlo. To ano, samozřejmě. Taky jsem za to šťastná, že jsme všechno zvládli. Ale tyhle věci by se prostě stávat neměly, za tím si stojím.

Hodně lidí mi napsalo "To se prostě stává." nebo "S tím se nedá nic dělat." a ještě oblíbená věta "Jsou horší věci." Ono se to doma za počítačem snadno radí a mudruje, ale realita je jiná. ( Samozřejmě že jsou horší věci, ale pro mě to bylo psychicky náročné období a už to nikdy nechci zažít znova. Takže prosím, nechce si tyhle, s prominutím, debilní věty a rady pro sebe.)

Jen tak pro vaší představu - starosti o březí fenu, zda je v pořádku. Uklízení její moči a výkalů z koberce. Samotný porod, při kterém teče spousta krve a nejen ta. Uklízení poporodního výtoku feny z koberce. To jsou takové ty "chuťovky". Samozřejmě k tomu patří i další a další starosti týkající se následné péče a to nemluvím o finančních nákladech za granule, absorpční podložky atd.

Ačkoliv jsem se toho hodně bála, už jsem se naučila si to i tak trochu užívat. Vidět na vlastní oči růst malá čtyřnohá roztomilá stvoření považuju skoro až za zázrak. Jsou jim už dva týdny a před pár dny poprvé otevřeli oči. Když jsem to viděla, dojalo mě to. Takže přece jen něco málo hezkého na tom je. Ale bohužel, pro mě je toho hezkého až příliš málo na všechno to, co tomu předcházelo.

Jestli tohle všechno bude mít ještě nějakou dohru, nevím.

Taky nevím k čemu je útulek, který zachrání jednoho psa a nepostará se o to, aby se dál nerozmnožoval a nepřibyli tím další psi bez domova.

Od ošetřovatelů, dobrovolnic z útulku a ani od paní z úřadu jsem za celou tu dobu neslyšela větu "Tohle by se stát nemělo." nebo "Ano, pochybili jsme." Jen samé výmluvy (např. "A můžete nám jako říct, jak to máme ohlídat, když jsou psi zavření po 2-3?") Takže jednání opravdu na vysoké úrovni hodící se k celé téhle situaci.

 

Naštěstí se na poslední chvíli našli dva majitelé, takže na fotkách vidíte černého Tima a hnědou Boženku, kteří mají svůj budoucí domov zajištěný.
Co se stalo se zbylými štěňátky tu snad ani rozebírat nebudu.
Madlu miluju. Je báječná máma a porod a vše kolem něj zvládla skvěle. Jsem na ní pyšná.

Původně měl být tenhle článek o adopci psa z útulku a o tom, kolik štěstí a radosti to člověku přinese, ale bohužel. Člověk míní, pánbůh mění.
Ráda bych nakonec napsala "Vezměte si psa z útulku, uděláte dobrý skutek." Ale nějak se mi to sem psát nechce.
A nebo jo, vezměte si psa z útulku. Ale nechte si ho HNED prohlédnout od doktora, ať víte, na čem nejste.

A já sama si příště toho psa z útulku stejně vezmu taky.

Jméno tohoto útulku nebudu zveřejňovat, ačkoliv by si to zasloužili. Ale nechci všechny ty chudinky v něm připravit o nový domov a lásku, kterou si zaslouží.

P.S. Dnes ráno před uveřejněním tohoto článku se Boženka poprvé postavila a udělal pár krůčků.