neděle 7. prosince 2014

O lásce k fotografování

Upozornění!!! - Tento článek je poněkud delší a ukecanější než články ostatní, takže pokud vás nudí dlouhé čtení, nebo vůbec jen čtení, šup pryč! Ale pokud máte chuť si počíst, vítejte :)

Moje láska k fotografování trvá už pár let. Nebo vlastně lépe řečeno jen pár let. Nestalo se to takovým tím tradičním způsobem - jakože by mě k tomu rodiče vedli od mala, nebo že bych v rodině měla profesionálního fotografa, protože to se většinou děje, alespoň to povídají sportovci, umělci a další lidé, kteří něco vyhrají, nebo se stanou úspěšnými a lidé se jich ptají "A jak jste se dostala k lyžování?" nebo "Co vás vedlo k tomu přihlásit se do pěvecké soutěže?" A odpovědi bývají "Moji rodiče mi koupili k vánocům lyže, když mi bylo pět let!" nebo "Už jako malá jsem ráda zpívala a rodiče mě přihlásili do sboru!" Tímhle vším samozřejmě nechci naznačovat něco ve smyslu, že bych si myslela o sobě že jsem úspěšná a měla potřebu objasnit prapůvod svého úspěchu, to vůbec - je to jen takové úvodní objasnění.

Bavilo mě fotit vždycky, ačkoliv jsem to nijak nevyhledávala. Pokud se mi dostal do ruky foťák, fotila jsem. Na film. Pak mi přestal stačit a toužila jsem po digitálním, abych konečně mohla všechny fotky rovnou vidět a aby byl menší než ten na film a já ho mohla sebou všude nosit. A tak jsem si za svou první brigádu a první vydělané peníze koupila svůj první digitální foťák Olympus (nutno podotknout - za všechny vydělané peníze, tak jsem po něm tenkrát toužila) Byl krásný červený (vlastně je pořád, teď ho má moje mamka) a já si dodneška pamatuju, jak jsem čekala doma u okna na PPL, až mi ho dovezou. Fotila jsem všechno možné a všude možně. Jenže pak mi už mi pomalu přestával vyhovovat, protože jsem chtěla mít lepší fotky. No a tak došlo na mou první digitální zrcadlovku.

Věděla jsem, že digitální zrcadlovka je dost drahá záležitost, ale dodnes těch peněz nelituju. A věděla jsem i že počáteční investice není konečná a bude se ještě navyšovat - další objektiv, stativ, brašna, přídavný blesk, dálkové ovládání.. Ale tak to přece bývá ne? Pokud máte koníček, musíte počítat s tím, že do něj musíte investovat. A tak o pár let později jsem u toho samého okna čekala opět na PPL, až mi dovezou mou první (a zatím poslední) zrcadlovku a tohle čekání bylo snad ještě lepší než to první :) Otevřely se mi nové možnosti focení, z fotek jsem měla ještě větší radost a mám i teď, jsou kvalitnější, krásnější, propracovanější.. i když nezáleží jen na foťáku ale i na ruce, která mačká spoušť.
Fotit se zrcadlovkou totiž vede i k dalšímu vzdělávání se, protože i když se vám může zdát, že tenhle přístroj udělá všechno za vás - není to tak. Pokud s ní někdo z vás fotí, určitě mi dá za pravdu :)

Moje radost z fotek vedla k tomu, že jsem se ještě víc začala zajímat o fotky ostatních - prohlížela jsem si různé blogy a stránky na FB a dospěla k rozhodnutí, že si založím taky něco podobného. Moje FB stránka se jmenuje Fotodiář T. - proč zrovna takhle? Protože mám soudnost a vím, že moje fotky jsou normální, obyčejné a nejsou na takové úrovni, abych si zakládala stránku a v názvu měla např. Photography..., nebo Fotografka... ani si nedělám žádnou reklamu a nenabízím lidem focení a nenazývám to jako svoje "služby", to mi přijde trochu moc a bohužel to spousta lidí dělá, ale co - proti gustu.. .znáte to ;) Ačkoliv jsem ze začátku takové ambice měla, pochopila jsem, že daleko víc mi vyhovuje jen fotit svět okolo mě, náhodně, jen tak, někdy plánovaně, někdy ne, žádné rozkazy ani návody jak mám co fotit. A z toho vznikla myšlenka na založení blogu, který právě teď (alespoň doufám) čtete. Úplně původně to tady mělo být jen o fotkách, ale kdo mě zná tak jistě ví, že u mně to bez nějaké té ukecané "omáčky" někdy nejde :)

Ve své sbírce (pokud se to tak vůbec dá nazývat) mám i pár starších kousků. Všechny do jednoho jsem dostala od lidí, kteří věděli, že mi tím udělají radost, což pro mě zvyšuje jejich hodnotu. Funkční je jen jeden Zenit E, který jsem dostala od svého drahého muže na naše první Vánoce. Měla jsem z toho radost jako malé dítě! Protože konečně jsem měla možnost vyzkoušet si focení na film (i když mi manuální nastavování ze začátku dělalo dost problémy, co vám budu povídat) a mít takové ty "retro" fotky! Sice se někdy všechny nepovedou a vyvolání filmu taky není nejlevnější záležitost, ale stojí to rozhodně za to! Ty fotky jsou nádherné a mají prostě svojí atmosféru.
Tenhle můj je z roku 1980 a je součástí limitované edice s logem olympiády vyrobené na upomínku olympiády v Moskvě.


A tohle jsou další moje poklady - Ljubitel a Efekta od dědy, Revueflex od kamaráda.
Když se na ně dívám a dotknu se jich, přemýšlím kdo se jich dotýkal přede mnou, kdo s nimi co fotil, kde je sebou měl, jestli třeba procestovaly se svým majitelem kus světa..?











Už jsem párkrát slyšela názor, že fotky jsou osobní věc a že je nepochopitelné, jak je někdo může dávat na internet, na facebook, na jiné stránky. Ale já osobní fotky nezveřejňuju. A pokud někam dávám fotku s někým, vždy se ho ptám na svolení. A neberu to jako něco, co by vám mělo znepříjemnit život. Sama si moc ráda prohlížím fotky ostatních - z jejich cest po světě nebo i po naší republice, toho co zrovna uvařili nebo upekli, nebo jen fotky všedních dnů, tak proč bych nemohla i já to samé poskytnout druhým, které tohle taky baví? Zamyslete se prosím nad tím vy kteří tohle všechno odsuzujete, mám totiž pocit, že si mě pletete se slečnami fotící svoje vnady nebo uplakané obličeje po tom, co jim někdo ublížil ;) No a samozřejmě - je to i fajn pocit pochlubit se s nějakou podařenou fotku, však víte :)

Neodolala jsem ani mobilní aplikaci jménem Instagram, kterou už jistě většina z vás zná. Jsem na něm už rok a jeden měsíc a dosáhla jsem už dvou tisíc odběratelů, což je strašně vysoké číslo a pořád tomu nemůžu uvěřit.
Upřímně - nejdřív jsem se hodně bála toho, že když začnu fotit na telefon a sdílet fotky, nebudu mít už chuť sebou kamkoliv brát zrcadlovku, ale není to tak - na fotky z ní stále nedám dopustit.

Sem tam mi někdo řekne "A proč se focením neživíš?" I když mi to trochu polichotí, tak i přesto tuhle otázku pasuju na žebříčku nejabsurdnějších otázek hodně vysoko s otázkami typu "Ty ještě nemáš díte?" nebo "Proč nosíš brýle? Špatně vidíš?" (ne, nosím je přece proto že mám dost místa na nose a nevím co si na něj dát!) Je to jako kdyby někdo rád pekl bábovku a já se ho zeptala "Proč nejsi cukrář?" Jasně - není to nemožné, to neříkám, ale pokud se chce někdo živit focením, musí podle mě mít fotky na takové úrovni, aby lidé po jeho fotkách toužili, chtěli je, neváhali za ně zaplatit. To já samozřejmě nejsem, fotím pro radost a to co z toho vznikne se buď povede nebo ne, buď se to líbí nebo ne a nikdy není zaručený nejlepší výsledek. Navíc focení někoho nebo něčeho na jeho přání se už stává tak trochu povinností a mě daleko víc baví focení toho, co chci já a co baví mě.

Ještě považuju za nutné podotknout, že se nevydávám za fotografku a veškeré nápady, které jsem kdy fotila, byly z mé hlavy, ačkoliv jsem viděla spousty fotek a blogů, nikdy mě to nevedlo k tomu, fotit něco podobně nebo dokonce stejně jako nikdo jiný jen proto, abych měla úspěch. Pokud zrovna nápady nejsou - nefotím, jednoduché.
Fotky jsou pro mě krásnými a vzácnými vzpomínkami na věci, které jsme v životě viděli či prožili. A taky je to způsob jak druhým něco ukázat, když sami nemají možnost to vidět, tak proč švindlovat?

Pokud jste dočetli až sem nakonec - gratuluji vám a zároveň děkuji za to, že jste se mnou ztratili pár minut svého života, moc toho vážím!



1 komentář:

  1. Máš krásnou sbírku fotoaparátů! :) Četla jsem poctivě a mám to úplně stejně! Kdysi dávno jsem fotila koně. Psala jsem články a k tomu jsem prostě potřebovala fotky, pak jsem fotila právě koně i za peníze. Říkala jsem si dost málo, na to, že jsem se na dané místo musela nějak dopravit, udělat fotky a pak ty dodatečné práce na pc... A nakonec jsem z toho neměla vůbec radost, tak jsem toho nechala. Také raději fotím jen tak. Když něco fotit "musím", prostě mě to nenaplňuje, nebaví. Natož, když mi někdo říká, CO mám fotit, to je uplně konečná. :))

    OdpovědětVymazat