Ostrava černá... nebo ne?

Co se vám vybaví, když se řekne Ostrava?
Já se na to zeptala a nechala jsem pár lidí, ať mi jedním či dvěma slovy odpoví. A takhle to dopadlo - cituji "smog, koncert Rammstein, Romové, nenáviděný klub Baník, uhlí, doly, černá Ostrava, průmysl, nářečí, Nohavica, kratke zobaky, Ruda z Ostravy, Kryštof, Banik p**o.."
Taky jste si všimli, že moc pozitivního a hezkého tam není? Nejen my lidé tedy trpíme tím, že jsme škatulkováni podle své pověsti a prvního dojmu. Světe div se, ono se to totiž děje i věcem neživým, jako právě v tomhle případě - městu.

Moje první zkušenost s Ostravou taky nebyla kdovíjak uchvacující, skvělá a plná nadšení jako "Och, jak jsem ráda, že jsem konečně tady a poznávám to tolik známé město!", ale spíš "Hm, tak tu teda jednu noc přespím, to dám." Zavítala jsem tam totiž na koncert, odpoledne příjezd do Ovy (samozřejmě jistě zcela chápete, že toto bude v následujících větách moje zkratka pro Ostravu), večer koncert, druhý den ráno domů, hotovo vyřízeno. Cesta je dlouhá, takže žádné lelkování po městě, ale šup domů a dospat únavu z koncertu (v tomto bodě považuji za nutné říct, že ubytovna, ve které jsem byla ubytovaná, sic jen na jednu noc, by se dala přirovnat k vězení, jen bez mříží, za to s okny, které nelze otevřít, zásuvky které nelze použít, skříně do kterých nic nelze dát, postele na kterých nelze spát, toalety ženy i muži dohromady bez možnosti zamknout se). ALE! - to je právě ta chyba. A proč? Dozvíte se na následujících řádkách. Nemluvě o tom, že každé místo stojí za to poznat, i kdyby bylo sebemenší a sebenudnější :)

Říká se, že nevyzpytatelné jsou cesty Páně, ale nevyzpytatelné jsou především cesty naše, protože nikdy nevíme kam nás osud zavede. Nejen že to nevíme, někdy nemáme ani to nejmenší tušení a octneme se někde na místě, které bychom očekávali ze všech nejmíň. Jak jste jistě už pochopili z prvních řádek, pro mě je tím místem Ostrava. A co mě sem zavedlo? No přece láska, jak už to tak bývá. Znáte to - ona je z jihu Čech, on z Ostravy, potkají se v Praze, první pusu si dají v Berlíně.. že to zní jako z béčkového romantického filmu německé produkce? No a? Ono se to tak totiž vážně událo, a o to víc to je romantičtější. No a tímhle se mi otevřely nové dveře - dveře k poznávání nových míst, nových krajů, zvyků.. a to já velmi ráda, a nejvíc s foťákem v ruce. Jak taky jinak potvrdit či vyvrátit různá přízviska tohoto města, než do něj skočit po hlavě? Navíc s možností mít tam zázemí, kdykoliv tam jet, trávit tam čas s člověkem blízkým.

Rozhodně nebudu vyvracet to, co si o Ově někteří myslí - má svoje černé stránky, tak to prostě je. Spíš bych ráda poukázala na to, že to rozhodně není důvod ji nenavštívit a nepoznat.

Mám ráda okolí řeky Ostravice, Komenského sady, kde můžete v klidu posedět, a výhled z věže Nové radnice, který je boží a dohlédnete na Beskydy. Taky mám moc ráda zdejší architekturu, která je sice pro místní zajímavá asi jako pro mě mistrovství Evropy ve fotbale, ale pro mě, jako pro holku z úplně jiné části Čech, je to něco nového a pro můj foťák velmi přitažlivého :) Byla jsem se podívat ve Vítkovických železárnách (což považuji téměř za povinnost každého návštěvníka Ostravy), kde se dozvíte něco o strojírenství, a taky Hornické muzeum Landek, kde se zase dozvíte, co že je to vlastně to "fárání" a co všechno obnášela práce horníka (a že to podle mě teda žádný med nebyl). I když vás tahle dvě témata moc nezajímají - v reálu je to lepší a člověka to tak nějak vtáhne, věřte mi :)
Ale hrozně mě baví i se tudy jen tak procházet a všechno si okolo sebe prohlížet a vstřebávat z tohoto místa dojmy. Sem tam vám sice do úhlu pohledu vnikne osoba nepřizpůsobivá, ale tak na to jsme jistě v dnešní době zvyklí a nenecháme si tím kazit den :) Samozřejmě jsem navštívila i ten veleslavný, někým milovaný a někým nenáviděný, fenomén Ovy - ulici Stodolní, sice ne v den a večer její největší návštěvnosti a za doprovodu polských radostných alkoholem posilněných výkřiků a dunění hudby, ale i tak se to počítá. Prošla jsem si jí a na konci si dala v jedné hospodě pivo a vynikající nakládaný hermelín s brusinkami! :)

A závěr? Asi tušíte - já mám prostě Ostravu ráda. Je mi jasné, že ten kdo v ní žije a všechny věci vídá denně, může si říct, že asi pocházím z horské salaše s kýblem vody místo koupelny, že všechno tak obdivuju a jsem ze všeho unešená, ale pro mě, jako pro občasného hosta, prostě stojí za to a je toho v ní hodně k viděni.
Má svoje kouzlo, to jí nikdo neupře. Však se sami podívejte :)