čtvrtek 4. září 2014

Čeho se na nás dopouštějí druzí..

Existuje podle vás hranice, která určuje, co všechno si k nám může někdo jiný dovolit?
Podle mě ano. A taky jí podle mě mnoho lidí překračuje a neuvědomuje si to.

První z věcí, které jsou mi absolutně proti srsti, je negativita vyzařující z člověka, z každého jeho vyprávění, z každého jeho slova, věty. To když někdo není se svým životem spokojený a neustále si na něco stěžuje. Na rodinu, na práci, na támhleto a tohleto.. Každý máme problémy a každý se jednou za čas někomu svěříme, ale otravovat s tím okolí každý den v kuse - to už vážně nesnesu. A víte proč? Tahle nenávist vůči každému a všemu je totiž tak trochu nakažlivá a když každý den posloucháte v kuse, jak je všechno strašné a každý člověk je blbec atd, řeknete si pak: No není na tom něco pravdy? Ne, není! Negativní lidé mají bohužel tu schopnost nás tímhle vším ovlivnit. Mám s tím zkušenost. A je lepší se takovým lidem vyhýbat. Někdy to není možné, protože jsou ve vaší blízkosti každý den, jako třeba v mém případě v práci, ale jde to. Pokud chcete mít úsměv na tváři a spokojeně si žít svůj život, pryč od těhle "vycucávačů" dobré nálady a pozitivní energie!! Já to dokázala, zbavila jsem se jednoho takového člověka a vážně se mi ulevilo :)

Další věcí, které nikdy nepochopím, je neustálá chuť někomu snižovat sebevědomí, dělat z někoho blbce.
Už takhle se svět nevyvíjí zrovna správným směrem a měli bychom si pomáhat a podporovat se. Zní to jako absolutní klišé, ale funguje to!
Někdo se narodí jako silná a vůdčí osobnost - někdo naopak slabý a potřebující podporu a pomoc. Já jsem ten druhý případ, bohužel. Ale troufám si říct, že jsem ušla dlouhou a těžkou cestu, aby se ze mě stala alespoň částečně silná osobnost s né už tolik ustrašeným pohledem na svět.
Ovlivní tohle u nás někdo jiný? Možná. Nebo určitě.

Nikdy nepochopím, když rodiče nepodpoří svoje dítě. Ať už se jedná o cokoliv. Nemám na mysli jen peníze a jiné prostředky, ale hlavně duševní podporu. Uvědomujete si někdy, jak moc je taková podpora důležitá? Mnoho z nás jí nikdy ani nezažilo a nezažije, protože se pohybujeme v okolí bezohledných lidí, kteří nemají ani páru o tom, jak je důležité dát někomu alespoň malou naději, že dokáže to co chce, že na to má, a i když nemá, že to musí zkusit a dát do toho všechno.
Každý se narodíme s něčím v sobě, co se pak formuje, roste, utváří, zdokonaluje. Pokud se najde někdo, kdo v nás nevěří, nevěří v naše schopnosti, neustále se mu na nás něco nelíbí, kritizuje nás, dává nám pocit méněcennosti, to něco, co v sobě máme, se začne zmenšovat a my začneme opravdu věřit tomu, že jsme špatní. A to je právě ta chyba! Kdo má právo dělat z nás horšího člověka a nutit nás tomu uvěřit? Nikdo.
Pokud léta posloucháte, že máte křivé prsty na nohou, začnete tomu opravdu věřit a stydět se za nohy. Pokud pravidelně posloucháte, jak jste neschopní, začnete tomu opravdu věřit a mít pocit, že to tak je a že nic nedokážete atd atd.. Já měla to štěstí, že se mi podařilo se z toho vymanit. Ale sama bych to nezvládla, určité věci mi musely pomoct. Jedna z nich je focení - focení sebe sama. Způsob, jak si zvýšit sebevědomí? Ne. Způsob, jak získat úspěch? Ne. Je to způsob, jak říct světu "Tady jsem! Existuju. Žiju."

Co je vlastně pointou tohohle všeho? Nenechat nikoho nám kazit náladu, radost ze života, radost z koníčků i obyčejných věcí všedních dnů a vůbec - ze života celkově.
Další obvyklé klišé - každý jsme krásný, navenek i vevnitř, každý jinak. Ale ono to tak opravdu je. Jen je třeba obklopit se lidmi, kteří v nás věří, kteří nás budou podporovat, ať už jsme tlustí, nosatí, náladoví, nespolečenští, blázniví, ať už trpíme depresemi, náladovostí, nebo čímkoliv jiným.
Nakopejte do zadku všechny, kteří tohle nedokážou pochopit.

Život je příliš krátký na to, aby nám ho někdo znepříjemňoval, ale zároveň dost dlouhý na to, abychom hledali a našli. Našli ty, kteří nám dokážou vykouzlit úsměv na tváři a budou nás mít rádi.
Ty, kteří i když vám sto lidí řekne "Máš ale velkej nos!", přijdou a řeknou "Miluju tvůj nos." Ty, kteří i přes spoustu chyb, které máte, ve vás objeví něco hezkého a vyzdvihnou to takovým způsobem, že si řeknete "No jo, má pravdu, jsem báječný člověk!"

Přeju vám všem, všem do jednoho, abyste někoho takového našli. A když jich bude víc - típ líp :)



3 komentáře:

  1. Fantastické, Terezko! S něčím podobným se potýkám delší čas a mám toho dost a snažím se s tím něco dělat :-) Díky moc za úžasný článek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kátí já moc děkuju za chválu!
      A doufám, že se s tím vypořádáš tak dobře jako já! :)

      Vymazat
  2. Úžasný článek. Krásně jsi to napsala. Už teď se moc těším na tvé další posty. Nejen že skvěle fotíš, jsi krásná, rozumná a chytrá - ty máš ještě k tomu talent na psaní :) Jsi prostě neuvěřitelná.

    OdpovědětVymazat