čtvrtek 30. března 2017

Nechte se ulovit!

Randila jsem s Joonou Linnou. Už zase.
Lars Kepler a jeho nejnovější knížka Lovec králíků - velmi, velmi čtivá (a fotogenická, hihi) věc!



Co vám budu povídat - do vydání téhle severské lahůdky jsem odpočítávala dny. Už pošesté jsem "randila" s Joonou Linnou a kdyby to šlo, randila bych s ním klidně každý měsíc!

Pamatuju si to zcela přesně - naše první setkání. Bylo to v knize Svědkyně ohně a já věděla, že to nebude jen tak. Bylo to čtivé, bylo to napínavé, bylo to plné (pro mě tehdy ještě tolik neprobádaného) severu. Když jsem se dozvěděla, že je to jen jeden díl ze čtyř, bylo naprostou samozřejmostí si pořídit i ostatní. Přišel na řadu Písečný muž, Hypnotizér a Paganiniho smlouva.
Tou největší Keplerovskou peckou pro mě ale byl předminulý rok Stalker. Bála jsem se u něj, chvílemi jsem ani nedýchala a děsila se skleněných dveří.



No a Lovec králíků?
Po Stalkerovi jsem měla absťák. Příšerný absťák po napětí a po Joonovi. Samozřejmě jsem objevila i další báječné severské krimi, ale nebylo to prostě nějak ono. Takže když jsem se dozvěděla, že bude další kniha, měla jsem z toho radost jako blázen. A dozvěděla jsem se to na fb stránkách Larse Keplera. Samozřejmě jsem nerozuměla ani slovo, ale viděla jsem obal knihy s dívkou klečící na podlaze a od její ruky vedla krvavá šmouha. A já si řekla: Panebože, panebože, je to tady - další kniha!!

Joona sedí ve vězení, ale každému hned na začátku dojde, že si tam dlouho neposedí, protože nový případ se bez něj neobejde. Neznámý vrah s uřezanýma králičíma ušima na hlavě má totiž zálusk na pár osobností a chce je sprovodit ze světa. Všechno se to ze začátku tváří trochu politicky (z čehož jsem měla menší obavy, protože na politické zápletky moc nejsem), ale nakonec Lars Kepler uspokojí moji touhu po zápletce obsahující pomstu a dávnou křivdu. Tak to mám ráda!
Kromě (nám příznivcům Keplera už známých) hlavních vyšetřovatelů se v příběhu setkáme s populárním kuchařem Rexem, takže se v knize sem tam mihne nějaká dobrota (další věc, kterou já ráda), s jeho homosexuálním synem Sammym, Rexovým přítelem a manažerem Dýdžejem a s Joonovou - dá se to tak nazvat? - láskou Valerií.

Nebylo to lepší než Stalker. Ale bylo to opět skvělé. Byl to přesně takový Kepler, jakého jsem očekávala a ani v nejmenším jsem nebyla zklamaná.


Na závěr chci ještě strašně moc poděkovat Heleně z nakladatelství Host a i samotnému nakladatelství, že mi tuhle knížku poskytlo k recenzi a umožnilo strávit pár hezkých chvilek s mým oblíbeným hrdinou a v mém oblíbeném žánru!

A co vy? 
Taky milujete Linnu? ♥ 

1 komentář:

  1. Ahoj,

    A co jsi říkala na tu postavu bez rukou, co se mihla na konci? Nemůžu na ní přestat nějak myslet..

    OdpovědětVymazat