Věty které mě v práci vytáčí k nepříčetnosti

Práce v obchodě obohacuje můj život naprosto neskutečným způsobem.

Však si to přečtěte:

• Pani, kolik to stojí? (Je to na tom napsaný!!!)
• Vy už zavíráte? Já myslela, že máte do osmi...
• A nemáte tohle v jiný barvě?
• Kdo tyhle koše vyrábí? (Albus Brumbál.)
• A ještě tady v Ostravě  prodávají koberce/dlažbu/tapety/podlahy tam jako před léty? (Vypadám snad nebo mluvím jako rodilá ostravačka?!?)
• A tyhle zrcadla, to jsou ty jedna plus jedna zdarma? A to si jako musim vzít dvě? (nééééééééééééééé...)
• Za tu igelitku musím platit? Jinde je ale dávají zadarmo! (Ach jo...)
• A proč to jako nejde? Já mám na účtě peníze! (Po zamítnutí placení kartou.)
• A vy mi asi nemůžete říct, kolik mám na účtě peněz, ne? (Opět po neúspěšném placení kartou. To jako fakt?!?!?!?)
• Tahle lampa nesvítí proč? (Protože není zapojená v elektrice...!)
• Bude tohle světlo svítit, i když ho obrátím? (?!?!?!?!)
• V Kauflandu/Ikee/jinde to teda mají levnější... (Tak co sem lezeš?!?)
• Nech toho nebo si tě tady pani prodavačka nechá! (Pani prodavačka ale nesnáší děti a žádný si rozhodně nechávat nebude.)
• Pani nám to určitě ráda zabalí. (Pfff!) 
• Na pokladně nikdo není, tak je to dneska zadarmo! 
• A dáte mi slevu? 
• A nebude to brzo ve slevě?
• A to už je zlevněné?
• A proč je to zlevněné?
• To teda není moc velká sleva...
• Vy tu máte ale hrozný horko.
• Vy tu máte ale bludiště.
• Já dělala celý léta v obchodě, já vim, jak to chodí.

Pokračování příště!