Nevím, kolik mi tenkrát mohlo být, ale pamatuju si úplně přesně tu chvíli. Byla jsem hodně malá a trávili jsme nějaký čas na chatě s babičkou, dědou a s mojí mladší sestřenicí. Na chatě byla velká stará černobílá televize a dávali film, který se jmenoval Atentát a děda mi říkal, ať se na něj dívám a ještě něco o někom, koho zabili. Neměla jsem z toho tenkrát samozřejmě rozum, ale možná to ve mně nastartovalo ten zájem a tu touhu dozvědět se toho víc o tomhle období našich dějin.
O atentátu na Reinharda Heydricha.
Jen o pár let později jsem fascinovaně koukala na školním výletě v muzeu na maketu vozu, ve kterém jel Heydrich vstříc své smrti.
Určitě většina z vás tenhle film viděla - kdo ne, měl by to dohnat.
Pokaždé mě dostanou Brzobohatý s Kodetem a Jelínkem v hlavních rolích. Protože jim to všechno hrozně věřím. A pokaždé mám husinu z české hudby hrající při výcviku parašutistů v Anglii, z německého hlášení v Praze o popravách a z vzájemného loučení hlavních hrdinů v kostele, když ví, že zemřou.
Prostě tenhle film děsně prožívám.
A ač je to blbost - od tohohle filmu nemám ráda Josefa Vinkláře, i když je skvělý herec :D (Pro ty co neví - hrál totiž Karla Čurdu, který gestapu vyzradil kontakty, kde se parašutisté ukrývali.)
Před pár dny jsem dočetla skvělou knihu Dva proti říši od Jiřího Šulce. I když jsem věděla (a víme to všichni), jak to skončí, bylo mi líto, že se s hlavními hrdiny musím rozloučit. Byli tak strašně milí, odvážní, lidští, odhodlaní...
Je skvěle napsaná. Dostaneme se s ní do Velké Británie, ve které byli čeští parašutisté cvičení, do Čech, kde vládl strach, do soukromí říšského protektora R. Heydricha, do rodin, které toužily pomáhat, do životů obyčejných lidí, kteří se stali neobyčejnými a nahlédneme i do vyšetřovacích postupů gestapa.
Opět další z těch knih, kterou jsem prožívala a měla ji pořád v hlavě. Absolutně mě dostalo, jak v ní byla skrz jednotlivé postavy popsaná ta touha zachránit Čechy před zlem, které se schovávalo v každé osobě německé národnosti...
Tuhle knížku můžu jen doporučit - skvěle se čte, je v ní všechno srozumitelně popsáno a hlavně to není napsáno ve formě dokumentu, ale ve formě románu.
Oproti filmu se v knížce dozvíte daleko víc věcí a podrobností.
Asi mě tohle nikdy nepřestane fascinovat. Tohle všechno co se dělo a jakým způsobem se to dělo.
Pár Čechů, kteří se rozhodli změnit dějiny naší země.
"Je vám jasný co přijde po atentátu..."
"Naše prestiž ve světe stoupne."
"Co je to? Budou se mstít. Zatýkat. Popravovat. Myslel jste na to?"
"Myslel. Ale je válka a my bojujeme. A nikdo z nás nemá právo na ústup."
A zřejmě z toho důvodu jsem taky chtěla navštívit místo, kde se odehrál poslední boj Gabčíka, Kubiše, Bublíka, Opálky, Švarce, Hrubého a Valčíka s nacisty.
Pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje v Praze.
A jaká část historie fascinuje vás?
T.
Celkově z tématu válka je mi zle. Je to zajímavé, fascinující a některé osudy chytají za srdce a třeba i dodávají odvahu, hrdost. Pro mě celkově jako válka samotná je toto téma absurdní. Někdy mám náladu o tom číst, někdy o tom nechci ani slyšet. Každopádně mě zaujal v tvém podání nejen film, ale i ta kniha. Obávám se, že by byla ale úplně promočená od mých slz. :D
OdpovědětVymazatMě tohle téma tak nějak "přitahovalo" už od mala... nevím proč :) No, představ si, že já jsem se udržela a u knížky jsem nebrečela :D čemuž se sama dívím :D za to film - to je jiná, to je doják prostě :(
VymazatTerezko, skvela volba - zacatkem cervence jsem byla "v kostele" a hned pote jsem cetla knizku. Ale u me to bylo jinak - poslednich asi 30 stran jsem cetla jako pres mlhu...mlhu slz. Dojata na maximum
OdpovědětVymazatDruhá světová válka je mé oblíbené téma a Dva proti říši je naprosto skvlěá kniha. Mě pohltila minulé léto a také jsem se pak vypravila do chrámu Cyrila a Metoděje a po přečtení to mělo opravdu silný dopad na mě. Takové knihy by měly být povinnou četbou. :))
OdpovědětVymazat