úterý 12. července 2016

Bábovky

Mám pocit, že když je na tom někdo mizerně, nebaví ho život a nutně si potřebuje zlepšit náladu, vyhledává něco veselého - ať už veselý film, veselý seriál nebo veselou knihu.
Já jsem (divný) opak. Vyhledávám co nejkrvavější horory a čtu knihy, co mě citově ještě víc rozbíjí a strašně moc chápu o čem jsou a vidím se v nich a potřebuju ještě víc, ještě víc cizího neštěstí a ještě víc emociálního vyčerpání.
Tak jako Bábovky od Radky Třeštíkové.








Poslední dobou jsem zanedbávala české autory a přitom jsem za posledních pár týdnů (kdy jsem přečetla hned tři) zjistila, jak dobré knihy mi utíkají!
Kolem Bábovek bylo poslední dobou obrovské haló a všude jsem četla samé kladné recenze. Tak jsem neodolala a došla si pro ně.
Dvanáct bábovek, dvanáct žen, dvanáct osudů, které se vzájemně prolínají v jedné knize.
Jsou to (ne)obyčejné lidské příběhy, které se možná některé čtenářky dotknou, některé ne. Některá se v nich najde, některé budou připadat nesmyslné.

Jaké je to být milenkou ženatého muže? Jaké je to být manželkou a matkou? Jaké je to být neúspěšná v osobním i v pracovním životě? Jaké je to být nemocná? Jaké je to být dcerou úspěšných rodičů, kteří na svoje dítě nemají čas?


Všechny situace jsem s hlavními hrdinkami prožívala. Ale já už jsem taková. Prožívám vždycky a všechno.
Pokud se ponoříte do osudů 12 hrdinek v téhle knize, počítejte s tím, že se nejen možná sami najdete, ale že si i připomenete, o co v životě jde a o co naopak nejde vůbec.
Setkáte se se ženami, kterých je mezi námi hodně a my ani nevíme, co právě prožívají. Setkáte se se situacemi, které si žádná z nás nechce prožít, ale někdy se jim nedá vyhnout. Se situacemi, které nám přinese život a nemůžeme mu říct "Díky, nechci.".
Nenechte se ale zmást - takhle knížka není plná smutku a nepříjemných věcí (i když si dost dobře uvědomuju, že to dle mých slov vypadá), jen je ze života.

Rebeka, Karolína, Miluška, Johana, Saša, Květa, Nikola, Alena, Magda, Renata, Linda, paní Dobrovolná.
Které z nich se budete podobat?

1 komentář:

  1. Terezko, děkuji za tip, píšu si to na seznam! :) Mimochodem, já taky většinou ráda čtu ty citově rozkládající příběhy... Například příběhy prolínající se těmi nekonečnými hrůzami, co se děly v koncentračních táborech, mě strašně zajímají. Je divný o tom říct, že mě to baví, protože to se v tomhle kontextu moc nehodí. Je pro mě nepochopitelný, že se něco takovýho mohlo dít, tak je to pro mě svym způsobem fascinující a děsně smutný. A horory jsem dřív taky četla. Teď už jsem na to srab. :D Stačí mi nějaká přísnější detektivka. :))

    OdpovědětVymazat