neděle 26. dubna 2015

Proč nejsem opálená a další nesmyslnosti

K napsání tohoto článku mě vedlo několik zážitků během jednoho týdne, které rozhodně neřadím do zážitků příjemných.
Upozorňuji! - tenhle článek je čistě pro pobavení a zamyšlení, samozřejmě jsem si vědoma toho, že na světě jsou daleko, daleko horší věci než tyhle, o kterých píšu.
Tak nějak jsem si v hlavě sesumírovala, co všechno mě už dlouhou dobu štve a jeden status na facebooku by byl málo, tak proč se o to nepodělit? Třeba je vás nás víc takových a třeba se v tomhle článku poznáte a zjistíte, že máme něco společného.

Tak za prvé - už jsem vážně alergická na to, když někdo poznamená "Ale nejsi moc opálená..." (Nejlépe tahle věta zní po příjezdu z dovolené nebo po tom, co vás někdo vidí se válet na zahradě.) Panebožeuž! Jako kdyby opálení bylo životně důležité, nebo jediným účelem dovolené, nebo životním posláním, nebo já už fakt nevím čím... Světe div se, ale když jedu na dovolenou, poznávám nová místa, koupu se v moři, ochutnávám nová jídla a samozřejmě se taky válím na pláži (ale to je asi nevhodné někomu říkat, když na důkaz toho nejsem dostatečně opálená), ale rozhodně na ní netrávím celé dny a týdny. A proč se válím jen tak na slunci s knížkou nebo u vody? Protože mě to baví a protože mi slunce dodává energii, kupodivu.
Prostě hold mám pokožku odpuzující slunce, nebo nenávidějící slunce nebocojávím...
A obzvlášť úsměvné na tom je, že tohle na mojí adresu poznamená vždycky někdo, komu by neškodilo se podívat několikrát denně do zrcadla, aby si uvědomil, že zrovna ON/ONA má co povídat ( haha!).
A budu upřímná - nic proti, ale fakt nebudu trávit na sluníčku několik hodin denně a mazat se indulonou jen abych byla co nejvíc (až nepřirozeně) hnědá a za pár let vyschlá jako treska a ve 40 letech vypadající na 70 let...(Už jen vidět na živo někoho takového je odstrašující případ!)



Za druhé mě už unavuje čuchat kouř z cigaret od lidí, kteří kouří doma a všechen kouř jde k nám a jim je to evidentně úplně fuk.
Obzvlášť dopálit mě dokáže, když to ani nepřiznají a tvrdí, že kouří na balkoně a jestli nám to prý náhodou nejde z toho balkónu domů. Takže si představte takový kouř z cigaret, který jde z jednoho balkónu na druhý, tam se vloudí do okna, pokračuje přes obývák do chodby a do koupelny. A samozřejmě je tak chytrý, že v obýváku po sobě nezanechá ani stopu, ale drží se v koupelně, na chodbě a na záchodě (kde se nacházejí stoupačky, jen tak čistě náhodou že..). Vypadá to na nikdy nekončící boj kouře versus osvěžovače vzduchu!

Za třetí mi někdy vážně dochází slova, když se mě někdo zeptá proč cvičím, když jsem hubená. Aha. Jakože je to přece logické že, hubení necvičí.
Jeden příklad za všechny - jednou jsem se zmiňovala na facebooku o cvičení a jedna osoba mi tam napsala "Na co ty to potřebuješ?" To jako fakt?!? Tuhle otázku řadím do žebříčku nejabsurdnějších otázek hodně vysoko.
Cvičím, abych si zlepšila náladu, abych zpevnila svoji postavu, abych měla fyzičku, abych vyšla schody aniž bych si při tom připadala jako při výstupu na horu a cvičím, abych si mohla zavázat tkaničku a nefuněla při tom jako lokomotiva a protože mě to prostě baví a nabíjí mě to energií. Je to tak těžké pochopit?! (Ano, asi je!)

A do čtveřice všeho dobrého bych ráda zmínila velice zvláštní druh mateřského syndromu "Já jsem matka, kdo je víc!" S tím jsem se potkala už několikrát.
Tímto nechci nikoho urazit a už vůbec ne tady pomlouvat matky. Já jsem si samozřejmě vědoma toho, že mateřství a vše co se ho týká je pořádná fuška. Ale když mi někdo řekne "Já jsem máma od dvou dětí, tak se mnou mluv slušně!" nebo "Já jsem máma, já to vím!", mám chuť po té dotyčné něco hodit, třeba to co je zrovna po ruce. Jakože to ženské stoupne inteligenční kvocient po té, co porodí? Nebo se všechna moudrost scvrkne a skočí do mozku ženy, která se stane matkou? Samozřejmě vím, že taková žena má víc zkušeností s dítětem než já, ale pokud na mě machruje v práci, která nemá s dítětem nic společného, je to trošku, ehm, jak to jen slušně napsat...zcela mimo?
Já si totiž vážně nepřipadám méněhodnotná nebo málo zkušená jen kvůli tomu, že nejsem máma. I bez dítěte si projde člověk v životě situacemi, které mu dají hodně.


A co štve nebo už unavuje vás? A jaké nesmyslné věty slýcháte od svého/ve svém okolí?

A v nejbližší době se chystám na návštěvu k těm kuřákům, které jsem v dnešním článku zmiňovala a díky kterým jsme dnes dopoledne měli doma příjemnou atmosféru jako na diskotéce, kde vám pustí za doprovodu dunivé hudby mlhu, abyste se nestyděli to na parketu pořádně rozparádit. Jen ta hudba tomu chybí.. Tak vzhůru do boje!

(A mimochodem, ten fešák na druhé fotce je boží kocour Tarzan mé kamarádky, jehož výraz je dost podobný tomu mému při psaní tohoto článku!)

2 komentáře:

  1. Jéééj to by byl fakt dlouhej seznam. :))) Namátkou.. dlouhé fronty v supermarketech a fakt, že tam vůbec musím chodit. Úředníci a jejich móresy. Blížící se léto, a moje "nemoderní" tělo do plavek. aatd atd atd
    www.podnikavecesko.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Uplně chápu tyhle naštvanosti! Bod číslo jedna - tohle mám uplně stejně! Taky se moje kůže neopaluje a rozhodně se z toho nijak nehroutím, cíleně se opalovat mě ani nebaví, na sluníčku jsem maximálně kvůli prohřátí a případnym lenošení. A taky miluju, když přijedu z dovolený a někdo mi řekne, že teda nejsem moc opálená. Ano, taky jsem na to doslova alergická. :D A smrad z kouře od sousedů je mi též velmi známý... S tím názorem na cvičení vs. hubenost se naštěstí moc nesetkávám, to je opravdu padlý na hlavu totálně. A k poslednímu bodu, ano, bohužel některý ženský s dětma (a jejich názory a chování oproti bezdětným) jsou jak z jiný planety a těm je lepší se vyvarovávat a ideálně ignorovat. :))

    OdpovědětVymazat